| Poloha: Jižní okraj Chloumeckého hřbetu, asi 2,5 km JV až 4 km JJV od centra Mladé Boleslavi.
Ekotop: Geologie: Území se nachází v oblasti Jizerské tabule, která je součástí České křídové tabule. Od toho se odvíjí geologická stavba, většinou se buď jedná o staré pleistocénní terasy Jizery nebo o svrchno-turonské a spodno-senonské pískovcové až jílovcovo-slínovcové usazeniny. Na jižní straně se místy vyskytují sprašové závěje. Geomorfologie: Jižní okraj Chloumeckého hřbetu (na jižním okraji Turnovské pahorkatiny) s vrcholy Chlum (356 m n. m.) a Kněžský vrch (366 m n. m.). Reliéf: Vzhledem k relativnímu převýšení (okolo 140 m) vůči okolní krajině působí jako krajinná dominanta. Tento masiv je zřejmě pozůstatkem neogenní paroviny. Díky přítomnosti mocných sprašových návějí na jižní straně hřbetu na slínovcích zde dochází k sesuvům půdy. Pedologie: Na štěrkopíscích převažují arenické kambizemě, ale dominantními půdami (na převažujících vápnitých substrátech) jsou pelosoly (často oglejené) v plochých částech reliéfu až kambizemní pararendziny na prudkých svazích tvořených opukami. Krajinná charakteristika: Výrazná krajinná dominanta Pojizeří, převážně lesnatý hřbet v jinak intenzivní zemědělské krajině. Při jižním okraji kóty Chlum pozůstatky slovanského hradiště (tzv. Švédské šance).
Biota: Plošně nejrozsáhlejším lesním biotopem jsou hercynské dubohabřiny (L3.1), druhově poměrně bohaté s přechody k teplomilným doubravám. Ve stinnějších porostech pak bylinné a keřové patro ubývá. Běžně jsou přítomny: habr obecný (Carpinus betulus), javor mleč (Acer platanoides), j. babyka (Acer campestre), svída krvavá (Cornus sanguinea), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare), černýš hajní (Melampyrum nemorosum), jaterník podléška (Hepatica nobilis), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), kopytník evropský (Asarum europaeum), okrotice bílá (Cephalanthera damasonium), kruštík širolistý (Epipactis helleborine); vzácně pak kruštík modrofialový (Epipactis purpurata), ostřice horská (Carex montana), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum) a další. Vedle přechodů k teplomilným typům doubrav tvoří i plynulé přechody k acidofilním doubravám. Dalším poměrně rozšířeným typem lesních biotopů je široká škála doubrav od suchých acidofilních (L7.1), přes acidofilní teplomilné (L6.5) (jen vzácně na výchozech pískovců) až po menší plochy mochnových a šípákových teplomilných doubrav. Mochnové doubravy (L6.4) se vyskytují v menších porostech na světlejších a vlhčích místech na úpatí severních až SZ svahů Chlumu s typickou garniturou druhů - mochna bílá (Potentilla alba), srpice barvířská (Serratula tinctoria), prorostlík dlouholistý (Bupleurum longifolium), ostřice chabá (Carex flacca), bukvice lékařská (Betonica officinalis), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum) či smldník jelení (Peucedanum cervaria). Místy s přechody k šípákovým doubravám a k dubohabřinám. Druhově bohaté porosty šípákových doubrav (L6.1) se na Chlumu naopak vyskytují na svazích s JZ až J expozicí, vzácně i s dubem pýřitým (Quercus pubescens), a dalšími druhy: jeřáb břek (Sorbus torminalis), třemdava bílá (Dictamnus albus), dřín jarní (Cornus mas), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), plamének přímý (Clematis recta), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), růže galská (Rosa gallica) či medovník meduňkolistý (Melittis melissophyllum). Nejrozšířenějším nelesním biotopem jsou suché širokolisté trávníky (T3.4). Ty lze na velkých plochách nalézt na místě bývalého vojenského cvičiště (střelnice) na západním úpatí Chlumu, v menších plochách i jinde (zejména na jižním úpatí u obce Sýčina). V případě střelnice jde o druhově velmi bohaté porosty s kruštíkem širolistým (Epipactis helleborine), černohlávkem dřípeným (Prunella laciniata), ostřicí chabou (Carex flacca) a ostřicí plstnatou (C. tomentosa), bukvicí lékařskou (Betonica officinalis), prorostlíkem srpovitým (Bupleurum falcatum), smldníkem jelením (Peucedanum cervaria), omanem vrbolistým (Inula salicina), bílojetelem bylinným (Dorycnium herbaceum), růží galskou (Rosa gallica), ledencem přímořským (Tetragonolobus maritimus) a plynulými přechody do střídavě vlhkých luk (T1.9) na sníženinách: ostřice chabá (Carex flacca), o. plstnatá (C. tomentosa), o. oddálená (C. distans), srpice barvířská (Serratula tinctoria), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), bukvice lékařská (Betonica officinalis), svízel severní (Galium boreale), olešník kmínolistý (Selinum carvifolia), komoráč oleškový (Silaum silaus) či kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Oba biotopy jsou vzhledem k absenci vojenské činnosti místy výrazně ovlivněny expanzí třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos) a křovin. Vzácně jsou vyvinuty suché bylinné lemy (T4.1), které jsou ovšem v území druhově velmi bohaté, často se zastoupení druhů střídavě vlhkých těžkých půd. Vyskytují se zde například - kruštík širolistý (Epipactis helleborine), černohlávek dřípený (Prunella laciniata), č. velkokvětý (Prunella grandiflora), ostřice chabá (Carex flacca), o. plstnatá (C. tomentosa), bukvice lékařská (Betonica officinalis), prorostlík dlouholistý (Bupleurum longifolium), p. srpovitý (B. falcatum), smldník jelení (Peucedanum cervaria), oman vrbolistý (Inula salicina), bílojetel bylinný (Dorycnium herbaceum), ostřice Michellova (Carex michellii), růže galská (Rosa gallica), černýš hajní (Melampyrum nemorosum), kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum), prvosenka vyšší (Primula veris), kakost krvavý (Geranium sanguineum), třemdava bílá (Dictamnus albus) či vzácně vstavač nachový (Orchis purpurea). V mozaice s širokolistými suchými trávníky, suchými bylinnými lemy se jako lesní plášť hojně vyskytují vysoké křoviny s Rosa sp. div., dřišťálem obecným (Berberis vulgaris), svídou krvavou (Cornus sanguinea), slivoní trnkou (Prunus spinosa), hlohy (Crataegus sp. div.), ptačím zobem obecným (Ligustrum vulgare), jilmem habrolistým (Ulmus minor), javorem babykou (Acer campestre) a dalšími. |