| Poloha: Strmý svah údolí Jizery a na něj navazující terasová plošina (tvořená štěrkopísky) na severozápadním okraji Mladé Boleslavi.
Ekotop: Geologie: Horninové podloží území tvoří středně turonské vápnité pískovce jizerského souvrství, které vystupují v podobě přirozených výchozů i uměle odlámané stěny opuštěného lomu a často vytvářejí převislé skalní stupně. Bohaté naleziště křídových zkamenělin např. mlžů, plžů, amonitů, mechovek. Plošina je tvořena slínovcovým plochým vrškem, říční (štěrkopísčitou) pleistocénní terasou Jizery a výstupy skalních lavic vápnitých pískovců (odvápněných). Geomorfologie: Vrch Radouč patří do Skalské tabule a jde o nízký svědecký pahorek s vrcholem ve výšce 252 m n. m. Reliéf: Prudký (místy téměř kolmý) svah a výstupy skal (časté převisy) se západní expozicí v údolí Jizery a na něj navazující terasová plošina. Vápnité pískovce vystupují na povrch v podobě výchozů i jako uměle odlámané stěny bývalých lomů. Pedologie: Na vápnitých pískovcích se vytvářejí pararendziny v iniciálních stadiích na hranách skalních stupňů, jinde s hlubším humusovým horizontem. Na plošině se rychle odvápňují a mění se na oligotrofní kambizemě až kambizemní podzoly. Krajinná charakteristika: Převážně bezlesé strmé svahy s xerotermními bylinnými společenstvy na levém břehu Jizery, které směrem na východ pokračují plochou jizerskou terasou s psamofytními a vřesovištními společenstvy. Na svazích s výchozy skal bývaly v minulosti lomy. Naopak plošina byla využívána jako vojenské cvičiště, což pozitivně přispělo k udržení psamofytní vegetace. Na severním okraji navazuje menší les s nepříliš bohatou druhovou skladbou dřevin (dub, bříza, borovice; místy akát).
Biota: Strmé stráně nad Jizerou jsou tvořeny druhově bohatou mozaikou suchých úzkolistých trávníků (T3.3) na hlubších půdách a skalní vegetace s kostřavou sivou (Festuca pallens) (T3.1) na skalkách vápnitých pískovců a vysokých mezofilních a xerofilních křovin (K3) charakterizovanou následujícími druhy: pamětník rolní (Acinos arvensis), česnek chlumní horský (Allium senescens subsp. montanum), pelyněk ladní (Artemisia campestris), mařinka psí (Asperula cynanchica), hadinec obecný (Echium vulgare), kostřava sivá (Festuca pallens), svízel sivý (Galium glaucum), rozchodník ostrý (Sedum acre), r. bílý (S. album), mateřídouška časná (Thymus praecox), ostřice nízká (Carex humilis), hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), chrpa latnatá (Centaurea stoebe), mochna písečná (Potentilla arenaria), rozrazil rozprostřený (Veronica prostrata), kavyl Ivanův (Stipa pennata), koniklec luční český (Pulsatila pratensis subsp. bohemica) a řadou dalších; z křovin je častá slivoň trnka (Prunus spinosa), svída krvavá (Cornus sanguinea) nebo hlohy (Crataegus sp. div). Na exponovaných místech skal roste také devaterka poléhavá (Fumana procumbens), EVL je její jedinou lokalitou v Čechách, další lokality jsou v Pavlovských vrších na jižní Moravě.
Ve skalách je pak vyvinuta štěrbinová vegetace vápnitých skal a drolin (S1.2) se sleziníkem routičkou (Asplenium ruta-muraria), s. červeným (A. trichomanes), puchýřníkem křehkým (Cystopteris fragilis), osladičem obecným (Polypodium vulgare), rozchodníkem bílým (Sedum album) a dalšími druhy.
V místě bývalého lomu (jihozápadní část EVL) lze nalézt fragment širokolistých suchých trávníků (T3.4D) se sveřepem vzpřímeným (Bromus erectus), chrpou čekánek (Centaurea scabiosa), krvavcem menším (Sanguisorba minor) a hlaváčem žlutavým (Scabiosa ochroleuca).
Na plošině jsou vyvinuta druhově chudá psamofytní vegetace. Opět jde o mozaiku (až mikromozaiku) několika biotopů. Plošně nejrozsáhlejší jsou acidofilní suché trávníky (T3.5) s psinečkem obecným (Agrostis capillaris), trávničkou obecnou (Armeria vulgaris), pavincem horským (Jasione montana) či jestřábníkem chlupáčkem (Hieracium pilosella). V kostřavových trávnících písčin (T5.3) pak můžeme nalézt druhy jako je psineček obecný (Agrostis capillaris), psineček tuhý (A. vinealis), hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides), trávnička obecná (Armeria vulgaris), kostřava drsnolistá (Festuca brevipila), smil písečný (Helichrysum arenarium), jetel rolní (Trifolium arvense) a další. Paličkovec šedavý (Corynephorus canescens) pak dominuje otevřeným trávníkům písčin (T5.2). Z dalších druhů jsou přítomny např. jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), šťovík menší (Rumex acetosella), chmerek mnohoplodý (Scleranthus polycarpos) či mateřídouška úzkolistá (Thymus serpyllum). S výše zmíněným biotopem tvoří mozaiku suchá vřesoviště nížin a pahorkatin (T8.1) s dominujícím vřesem obecným (Calluna vulgaris) a s častým výskytem výše zmíněných druhů. Jen velmi maloplošně se objevuje jednoletá vegetace písčin (T5.1) s mrvkou myším ocáskem (Vulpia myuros), pavincem horským (Jasione montana), bělolistem nejmenším (Filago minima) či rožcem pětimužným (Cerastium semidecandrum). Psamofytní společenstva jsou po okrajích ovlivněna blízkou aglomerací Mladé Boleslavi a pronikají do nich některé ruderální druhy: ostružiníky (Rubus fruticosus agg.), ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), v důsledku absence hospodaření expanduje třtina křovištní (Calamagrosti epigeios).
Území je velmi cenné i z hlediska zoologického. Významná je především poměrně početná populace sysla obecného (Spermophilus citellus), který obývá plošinu v jihovýchodní části EVL, relativně blízko panelové zástavby. Populace sysla je zde v častém kontaktu s lidmi, kteří chodí sysli krmit, což má na populaci pravděpodobně zatím pozitivní dopad.
Kromě sysla zde žije také králík divoký (Oryctolagus cuniculus), původem z jižní Evropy, na nory těchto savců jsou vázáni vzácní koprofágní brouci např. Trox eversmanni, Onthophagus vitulus, Onthophagus semicornis a další, z nichž Trox eversmanni se zde vyskytuje jako na jediné lokalitě v Čechách. Dále zde žije množství psamofilních a psamobiontních druhů jako Anisoplia villosa, Diastictus vulneratus, Rhyssemus germanus, Tropinota hirta hirta a další. Bohatá je také motýlí fauna: ohniváček černoskvrnný (Lycaena tityrus), o. černokřídlý (L. phlaeas), bělásek řepový (Pieris rapae), b. řepkový (P. napi), b. rezedkový (Pontia daplidice), babočka paví oko (Inachis io), modrásek vikvicový (Polyommatus coridon), m. černolemý (Plebejus argus), babočka bílé C (Polygonia c-album), babočka admirál (Vanessa atalanta), okáč zední (Lasiommata megera), otakárek fenyklový (Papilio machaon), o. ovocný (Iphiclides podalirius). Na jaře se zde vyskytují samotářské včely pískorypky r. Andrena, dále svižníci čeledi Cicindelidae. Z vyskytujících se pavouků nejvíce zaujme stepník rudý (Eresus kollari).
Ze zástupců ptáků jmenujme např. koroptev polní (Perdix perdix), červenku obecnou (Erithacus rubecula), ťuhýka obecného (Lanius collurio), slavíka obecného (Luscinia megarhynchos), vrabce polního (Passer montanus), budníčka menšího (Phylloscopus collybita), poštolku obecnou (Falco tinnunculus), kavku obecnou (Corvus monedula). |