| Poloha: Rozsáhlá oblast ležící v. a sv. od Mělníka, většina plochy se nalézá v lesnaté části CHKO Kokořínsko a pokryty jsou také dva potoky, Liběchovka a Pšovka, protékající Kokořínskem. Pšovka zasahuje až do Polabí k Velkému Borku. Oblast je zhruba ohraničena na severu městem Dubá, na východě osadou Bezdědice, na jihovýchodě Mšenem, na jihu Nebužely a Střemy. U Střem z území vybíhá tok řeky Pšovky až k osadě Velký Borek a zahrnuje i Polabskou černavu. Na západě je hranice vedena od Želíz po toku Liběchovky směrem na sever téměř až k Dubé.
Ekotop: Geologie: Rozsahem největší část tvoří křídové sedimenty – pískovce jizerského souvrství (střední – zčásti svrchní turon). Lze v něm rozlišit tři litologické jednotky převážně charakteru inverzních, do nadloží hrubnoucích cyklů. V nejspodnějším z nich přecházejí slínovce v prachovce (pouze ve vrtech), a tyto v jemnozrnné vápnitojílovité, vápnité a posléze v křemenné, nahoru hrubnoucí pískovce. Následující sedimentační cyklus má naspodu jemnozrnné, místy vápnitojílovité až vápnité pískovce, a v nejvyšších polohách nahoru postupně hrubnoucí křemenné pískovce a štěrčíkovité slepence. Nejvyšší sekvence začíná zpravidla jemnozrnnými prachovitými pískovci přecházejícími do nadloží rychle v křemenné, v nejvyšších polohách až v hrubozrnné štěrčíkovité pískovce. Z kvartérních sedimentů jsou rozsahem nejvýznamnější pokryvy převážně svrchnopleistocenních spraší a sprašových hlín a na příkřejších svazích deluvioeolické sedimenty. Úpatí svahů pokrývají místy deluviální (svahové) sedimenty. Nejmladší, holocenní, jsou fluviální hlinitopísčité sedimenty niv a litologicky podobné deluviofluviální sedimenty morfologicky významných splachových údolí. V údolních nivách se projevuje přítomnost pramenů a zastřených výronů podzemních vod vznikem mokřadů a zamokřených luk.
U "Polabské černavy" jsou horninovým podložím turonské slínité prachovce a pískovce České křídové pánve, na nich jsou v jz. části území uloženy zbytky pleistocénní labské terasy. Pleistocénní štěrkopísky a křídové horniny byly během kvartéru kompletně pokryty potočními nivními sedimenty a vápnitými slatinami o průměrné mocnosti 5 metrů. Vznik vápnitých slatin umožnila přítomnost pramenného horizontu na bázi nivy potoka.
Lokalita "Na Pastvách" má v podkladu pískovce až slínovce překryté spraší a sprašovými hlínami. Místy, kde vystupují slínovce na povrch, dochází k vytváření mokřin.
Lokalitu "U háječku" tvoří svah orientovaný k jihu. Sklon svahu v místech výskytu střevíčníku pantoflíčku (Cypripedium calceolus) je okolo 30 stupňů. Místy jsou patrné uměle vytvořené kamenné zídky, které jsou pozůstatkem původního způsobu hospodaření (pravděpodobně se zde páslo). Podloží lokality je tvořeno pískovci České křídové tabule.
Geomorfologie: Lokalita se nachází v jižní části celku Ralská pahorkatina.
Reliéf: Georeliéf lokality lze označit za erozně denudační a jeho vznik je z velké části podmíněn litologickým charakterem křídových, terciérních a kvartérních hornin. Lze ho označit za strukturní stupňovinu s hustou sítí kaňonovitých údolí.
Pedologie: Základní typy půd úzce souvisejí s půdotvornými substráty. Na převážně fyzikálních rozpadech křemenných pískovců se vyskytují kyselé rankery, podzolované kambizemě a podzoly. Na jílovitovápnitých a vápnitých pískovcích vznikají pararendziny, kyselé hnědé půdy a podzoly. Na vápnitých jílovcích a některých typech svahovin se vytvořily pelozemě a hnědé půdy. V údolních nivách jsou přítomny nivní půdy a gleje, ojediněle slatiny, na deluviofluviálních sedimentech jsou vyvinuty černice a gleje.
U "Polabské černavy" vznik vápnitých slatin umožnila přítomnost pramenného horizontu na bázi nivy potoka. Na povrchu se vyvinuly tmavé nivní a slatinné půdy.
Oba toky Liběchovka a Pšovka jsou mokřady vytvořené na zvodnělých nivních uloženinách na dnech zpravidla hlubokých kaňonovitých údolí, lemovaných pískovcovými stěnami.
Krajinná charakteristika: Oblast je zhruba ohraničena na severu městem Dubá, na východě osadou Bezdědice, na jihovýchodě Mšenem, na jihu leží Nebužely a Střemy. U Střem z území vybíhá tok řeky Pšovky až k osadě Velký Borek a zahrnuje i NPP Polabskou černavu. Na západě je hranice vedena od Želíz po toku Liběchovky směrem na sever prakticky až k Dubé. Do území jsou zahrnuty především lesní komplexy (z větší části v CHKO Kokořínsko) s výskytem kapradiny vláskatce tajemného (Trichomanes speciosum). Lesy se v této části uchovaly zejména v kaňonovitých údolích s charakteristickými pískovcovými skalními útvary. Pouze vzácně Kokořínskem protékají trvalé vodní toky. Oba největší, Liběchovka a Pšovka, které dosud přirozeně meandrují, byly do lokality také zahrnuty. Zčásti protékají hlubokými kaňonovitými údolími a zčásti plochou nivou. Polabská černava v nejjižnějším výběžku území leží již v plochém reliéfu Mělnického úvalu. Zachovalý zbytek kdysi rozsáhlých polabských vápnitých slatin se zde uchoval pouze díky mohutným a stálým pramenům a poloze v úzké zaplavované nivě, kterou nebylo možno snadno meliorovat a přeměnit na ornou půdu.
Biota: Rekonstrukční geobotanická mapa uvádí na Kokořínsku převážně acidofilní bučiny (asociace Luzulo-Fagetum) a borové doubravy (asociace Vaccinio vitis-ideae-Quercetum), a částečně dubohabrové háje (asociace Melampyro nemorosi-Carpinetum). Lesní porosty spadají převážně do borové lesní oblasti. V přirozené skladbě převažují bory a borové doubravy, které se vyskytují zejména na pískovcových plošinách a skalních hranách. Tyto lesy jsou charakteristické vysokým zastoupením borovice lesní (Pinus sylvestris) s příměsí břízy bělokoré (Betula pendula) a kolísavým zastoupením dubu zimního (Quercus petraea), místy i se smrkem ztepilým (Picea abies). V podrostu dominuje borůvka černá (Vaccinium myrtillus), popř. brusinka obecná (Vaccinium vitis-idaea), vřes obecný (Calluna vulgaris) a metlička křivolaká (Avenella flexuosa). Vedle borů by v přirozených lesích měly vysoké zastoupení dubohabrové háje s dubem zimním a letním (Quercus petraea, Q. robur) a habrem obecným (Carpinus betulus). Dalším v oblasti hojně zastoupeným typem jsou bučiny s dominujícím bukem lesním (Fagus sylvatica), které se vyskytují zejména na svazích otevřenějších údolí. Většinou jde o porosty na kyselém podkladu. Na dnech zaříznutých údolí (dolů) se vyskytují smrčiny se svou specifickou flórou – např. s vrancem jedlovým (Huperzia selago) či sedmikvítkem evropským (Trientalis europaea), většinou se však jedná o kulturní smrčiny bez typického podrostu. Extrazonální výskyt některých chladnomilných druhů a zvrat vegetačních stupňů je podmíněn klimatickými inverzemi v chladných úzkých údolích. Vláskatec tajemný (Trichomanes speciosum) osídluje četné voštiny, jeskyně a převisy skal v místech, kde je dostatečná vlhkost a kam dopadá jen minimum slunečního záření.
V nivě Pšovky jsou zastoupeny mokřady nejrůznějších typů – prameniště, vodní toky, mokřadní olšiny, olšovo-jasanové luhy, rákosiny, slatiniště, mokřadní louky a také řada tůní a rybníků. Plošně nejrozsáhlejší jsou olšiny, rákosiny a ostřicové mokřady. Pšovka není na většině toku regulována, v řadě míst meandruje a v některých úsecích protéká téměř celou nivou bez znatelného koryta. V korytě Pšovky je z nižších rostlin charakteristická ruducha Batrachospermum moniliforme, z vyšších rostlin se vyskytují ohrožené druhy rdest alpský (Potamogeton alpinus), pryskyřník velký (Ranunculus lingua), leknín bělostný (Nymphaea candida), v polohách s vodní hladinou v úrovni vegetace roste vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) a na mokrých ostřicových a pcháčových loukách ve vegetaci svazu Caricion fuscae a Calthion prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), všivec bahenní (Pedicularis palustris) a upolín nejvyšší (Trollius altissimus). Mokřady Pšovky jsou obývány unikátní faunou bezobratlých živočichů, kteří se v České republice nikde jinde nevyskytují. Z vzácných měkkýšů žijících ve vodě je nutno zmínit např. oblovku velkou (Cochlicopa nitens) či mlže hrachovku říční (Pisidium amnicum) a hrachovku rýhovanou (P. tenuilineatum). Vrkoč útlý (Vertigo angustior) je v EVL znám z většiny otevřených ostřicových mokřadů a mokřadních luk v nivách Pšovky, Liběchovky a přítoků. Vrkoč bažinný (Vertigo moulinsiana) se V EVL vyskytuje v nivách Liběchovky a Pšovky v dostatečně zavodněných mokřadech (ostřicové mokřady, rákosiny, mokřadní olšiny atd.). Velmi vzácné druhy lze nalézt také mezi pavouky, z nichž např. slíďák Hygrolycosa rubrofasciata a největší český pavouk lovčík vodní (Dolomedes fimbriatus) zde žijí ve velmi početných populacích. Pavouk Mysmenella jobi je z Čech znám z několika lokalit, z nichž jednou jsou právě kokořínské mokřady. V mokřadech Pšovky u Mšenských pokliček bylo také nalezeno několik druhů chrostíků, nových pro faunu České republiky, a vzácná jepice Paraleptohlebia werneri. Ze zajímavých brouků lze zmínit např. vzácného střevlíka Epaphius rivularis či atraktivního tesaříka pižmového (Aromia moschata). Z obratlovců je nejvýznamnějším obyvatelem Pšovky ryba sekavec Cobitis elongatoides, teprve nedávno odlišená od sekavce písečného (Cobitis taenia). Z obratlovců je nejvýznamnějším obyvatelem Pšovky ryba sekavec podunajský (Cobitis elongatoides), teprve nedávno odlišená od sekavce písečného (Cobitis taenia). V EVL se v Pšovce a některých nádržích vyskytují diploidní jedinci sekavce podunajského (Cobitis elongatoides) a polyploidní jedinci s částí genomu i sekavce písečného (Cobitis taenia). Z dolního toku Pšovky je znám výskyt piskoře pruhovaného (Misgurnus fossilis).Dalšími typickými obyvateli mokřadů jsou obojživelníci. Poměrně běžně se zde vyskytuje čolek obecný (Triturus vulgaris) a č. horský (T. alpestris), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria) a s. štíhlý (R. dalmatina). Mezi vzácné patří rosnička zelená (Hyla arborea), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), skokan skřehotavý (R. ridibunda) a mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), pro kterého jsou obnovovány drobné tůňky na prameništích. Mokřady na Kokořínsku nejsou příliš atraktivní pro vodní ptáky, takže zde ze vzácnějších druhů uvidíme nejspíše pouze ledňáčka říčního (Alcedo atthis), skorce vodního (Cinclus cinclus) a z rákosin je možno zaslechnout chřástala vodního (Rallus aquaticus).
V nivě Liběchovky se nachází řada mokřadních biotopů – prameniště, vodní toky, mokřadní olšiny, olšovo-jasanové luhy, rákosiny, slatiniště, mokřadní louky, řada menších tůní a také rybník v Rozprechticích. Na lokalitě Horní Liběchovka jsou dominantní vegetací acidofilní bučiny, významný podíl mají též boreokontinentální bory, dubohabřiny a borové doubravy. Na skalních výchozech se vyskytuje štěrbinová vegetace s kapradinami a maloplošně společenstva keříčků. V nivě jsou zastoupeny jasanovo-olšové luhy a tužebníková lada, v malé míře i mokřadní olšiny a mokřadní vrbiny. Na úpatí roklí se vyskytují prameniště, v hlubokých roklích fragmentárně i podmáčené smrčiny. U samoty Kluk se nacházejí také ovsíkové louky. V celé nivě Liběchovky jsou plošně nejrozsáhlejší olšiny, rákosiny a ostřicové mokřady. V některý nedávno vytvořených tůních se vyskytuje vegetace parožnatek. Koryto Liběchovky a jejích přítoků není regulováno, v řadě míst tok meandruje a v některých úsecích na horním toku protéká téměř celou nivou bez znatelného koryta. Nivu Liběchovky tvoří převážně mokřadní společenstva vysokých ostřic, rákosin a mokřadních luk třídy Phragmito-Magnocaricetea zastoupená porosty s převahou rákosu obecného (Phragmites australis). Na kosených plochách se kromě běžných druhů, k nimž patří přeslička bahenní (Equisetum palustre), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), hrachor luční (Lathyrus pratensis) vyskytují i některé vzácné a chráněné druhy, např. prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a ostřice Davallova (Carex davalliana). Jsou zde také porosty bažinných olšin svazu Alnion glutinosae a olšin svazu Alnion incanae. Také v těchto porostech nacházíme vzácné a chráněné druhy např. lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), kruštík bahenní (Epipactis palustris), upolín nejvyšší (Trollius altissimus), přesličku největší (Equisetum telmateia) i oba výše zmíněné chráněné druhy. V korytě protékající Liběchovky nacházíme např. i vzácnou ruduchu Batrachospermum moniliforme a z dalších vodních rostlin např. potočnici zkříženou (Nasturtium x sterile). Mokřady jsou obývány výjimečnou faunou bezobratlých živočichů, kteří se v České republice nikde jinde nevyskytují např. oblovka velká (Cochlicopa nitens), hrachovka říční (Pisidium amnicum) a h. rýhovaná (P. tenuilineatum) obývající ve velmi početné populaci potok. Velmi vzácné druhy lze nalézt také mezi pavouky, z nichž např. slíďák Hygrolycosa rubrofasciata a největší český pavouk lovčík vodní (Dolomedes fimbriatus) zde žijí ve velmi početných populacích. Snovačka Enoplognatha caricis a pavouk Mysmenella jobi jsou z Čech známi z několika lokalit, z nichž jednou jsou právě kokořínské mokřady. Dalšími typickými obyvateli mokřadů jsou obojživelníci. Poměrně běžně se zde vyskytuje čolek obecný (Triturus vulgaris) a č. horský (T. alpestris), ropucha obecná (Bufo bufo), skokan hnědý (Rana temporaria) a s. štíhlý (R. dalmatina). Mezi vzácné patří rosnička zelená (Hyla arborea), blatnice skvrnitá (Pelobates fuscus), skokan skřehotavý (R. ridibunda) a mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), pro kterého jsou obnovovány drobné tůňky na prameništích.
Polabská černava je ukázkovým biotopem vápnitých slatin. Nejvlhčí místa na lokalitě osidluje společenstvo se vzácným Cladium mariscus, jde převážně o druhotná stanoviště na místě bývalé těžby slatiny. Na velkých plochách jsou vyvinuta vápnitá slatiniště s diagnostickou Carex davalliana, Pinguicula vulgaris a hojným výskytem vzácných šáchorovitých a orchidejovitých. Na slatiny na vyvýšeninách navazují bezkolencové louky na okrajích lokality s přechody do širokolistých suchých trávníků. Nově vytvořené tůňky ojediněle osídlila vegetace parožnatek. V nivě Pšovky se dále vyskytují kvalitní porosty pcháčových luk, které trpí expanzí rákosu, na nekosených částech se vyvíjí vegetace tužebníkových lad. Plochy v sv. části komplexu jsou více degradované a po odvodnění a pravděpodobném přeorání mají charakter psárkových luk, sušší místa na okraji nivy porůstají ovsíkové louky. Součástí komplexu je poměrně zachovaný údolní jasanovo-olšový luh, část bývalých luk byla v minulosti nevhodně osázena olší, břízou, jasanem, akátem a topoly.
Lokalitu "Na Pastvách" tvoří převážně nelesní, travnaté pozemky, které se v minulosti využívaly pro extenzivní pastvu. Na jižně exponovaných plochách převládají širokolisté suché trávníky. Často i v mozaice s opuštěnými ovocnými sady. Maloplošně se nacházejí úzkolisté suché trávníky a bodově (na skalních výstupech okolo železniční trati) i acidofilní vegetace efemér a sukulentů. V nejnižší poloze z. části se nalézá malá plocha údolního jasanovo-olšového luhu.
Na lesní lokalitě "U háječku" se z větší části nacházejí kulturní jehličnaté nebo smíšené lesy, na jižních svazích jsou ostrůvky přírodě blízkých, rozvolněných společenstev dubohabrového lesa (sv. Carpinion) s menšími plochami, kde je stromové patro prořídlé a v podrostu se nacházejí společenstva blízká širokolistým suchým trávníkům (sv. Bromion erecti). Cypripedium calceolus se vyskytuje na největší ploše prořídlého lesa s roztroušenou břízou a habrem velmi pestrým podrostem. Rostou zde druhy indikující sv. Bromion erecti a další, spíše xerofytní druhy rostlin (např. Carlina vulgaris, Salvia pratensis). V nerozvolněných částech dubohabřin je bohatě vyvinuté bylinné patro s Hepatica nobilis, Viola mirabilis, Melampyrum nemorosum, Cephalanthera damasonium apod. |