| Poloha: Komplex lesních a lučních společenstev mezi obcemi Přešín a Louňová (asi 0,5 km západně od obce Přešín).
Ekotop: Geologie: Lokalita je součástí areálu Barrandienu středočeské oblasti Českého masivu. Na svrchnoproterozoických břidlicích a metabazaltech je uložena mocná vrstva kvartérních deluviálních hlinitokamenitých a hlinitopísčitých sedimentů.
Geomorfologie: Území náleží do geomorfologického podcelku Radyňská vrchovina, která je začleněna ve Švihovské vrchovině.
Reliéf: Prameniště Přešínského potoka se rozprostírá na západně orientovaném svahu v nadmořské výšce 540-590 m n.m. Prameniště je situováno mezi vrcholy Hora 636 m n. m. a Hřebenec 627 m n. m.
Pedologie: Z půdních typů převládají hlinité až hlinitojílovité pseudogleje a oglejené hnědé půdy.
Krajinná charakteristika: Komplex rozsáhlejších jasanovo-olšových luhů a navazujících bezkolencových a pcháčových luk je determinován z hlediska hydrologického existencí prameniště Přešínského potoka, který se 4 km západním směrem od obce Přešín vlévá do Úslavy. Soustava rostlinných společenstev spolu s prameništěm vytváří esteticky působící prvek, který významně přispívá ke zvyšování kostry krajinné stability a zároveň je v rámci ÚSES začleněn do regionálního biokoridoru Hřebenec - Kokšín.
Biota: Území se nachází ve fytogeografickém okrese Plánický hřeben a je možno jej rozčlenit na dvě části (lesní a nelesní). Lesní část tvoří především porosty jasanovo-olšových luhů (L2.2) na četných prameništích a podmáčených stanovištích. Na sušších místech byly do porostů včleňovány monokultury smrku obecného (Picea abies). Ve stromovém patře se především uplatňují dřeviny jako jsou: olše lepkavá (Alnus glutinosa), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), topol osika (Populus tremula), javor klen (Acer pseudoplatanus), vrba jíva (Salix caprea), střemcha obecná (Prunus padus), vzácně pak habr obecný (Carpinus betulus), dub letní (Quercus robur), jilm drsný (Ulmus glabra), jedle bělokorá (Abies alba), keřové patro je místy dosti bohaté, uplatňuje se zde především bez černý (Sambucus nigra), b. červený (S. racemosa), líska obecná (Corylus avellana), střemcha obecná (Prunus padus), krušina olšová (Frangula alnus), vrba popelavá (Salix cinerea), zimolez černý (Lonicera nigra), z. pýřitý (L. xylosteum), odrůstající semenáčky dřevin stromového patra, vzácně pak řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica), svída krvavá (Cornus sanguinea) a brslen evropský (Euonymus europaeus). V bylinném patře se uplatňují druhy svazu Calthion, což dokumentuje i to, že část lužních porostů je vzniklá sukcesními pochody na bývalých mokrých loukách, oproti tomu na sušších stanovištích je bohatší hájová květena, která byla pravděpodobně součástí květnatých jedlobučin, či doubrav s jedlí. Vyskytují se zde jak podhorské, tak i horské druhy, jako např.: mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium), m. vstřícnolistý (Ch. oppositifolium), čarovník prostřední (Circaea x intermedia), č. pařížský (C. lutetiana), kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana), k. rozložená (D. dilatata), svízel vonný (Galium odoratum), pryšec sladký (Euphorbia dulcis), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), p. horský (G. montanum), jaterník podléška (Hepatica nobilis), třezalka chlupatá (Hypericum hirsutum), sítina klubkatá (Juncus conglomeratus), chrastavec štětkolistý (Knautia dipsacifolia), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), strdivka nicí (Melica nutans), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), pšeníčko rozkladité (Milium effusum), vraní oko čtyřlisté (Paris quadrifolia), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), k. přeslenitý (P. verticillatum), pryskyřník kosmatý (Ranunculus lanuginosus), silenka dvoudomá (Silene dioica), lilek potměchuť (Solanum dulcamara), úpolín nejvyšší (Trollius altissimus), kozlík výběžkatý chlupatý (Valeriana excelsa subsp. procurrens), rozrazil potoční (Veronica beccabunga), r. štítkovitý (V. scutellata), pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina), sasanka hajní (Anemone nemorosa), papratka samičí (Athyrium filix-femina), lopuch hajní (Arctium nemorosum), árón plamatý (Arum maculatum) vzácně (vlastní nález 2013), válečka lesní Brachypodium sylvaticum), hvězdoš (Callitriche sp.), řeřišnice hořká (Cardamine amara), ostřice třeslicovitá (Carex brizoides), o. kulkonosná (C. pilulifera), o. řídkoklasá (C. remota), ostřice lesní (C. sylvatica) a o. stinná (C. umbrosa).
Nelesní část je mozaikou liniových porostů dřevin kolem vodotečí nebo bývalých cest a vlhkého křídla mezofilních ovsíkových luk (T1.1) sv. Arrhenatherion, vlhkých pcháčových luk (T1.5) podsv. Calthenion, střídavě vlhkých bezkolencových luk (T1.9) sv. Molinion a vlhkých tužebníkových lad (T1.6) sv. Calthion. Druhové spektrum luk reprezentují druhy jako např.: řebříček bertrám (Achillea ptarmica), bukvice lékařská (Betonica officinalis), kontryhel obecný (Alchemilla vulgaris), ovsíř pýřitý (Avenula pubescens), řeřišnice luční (Cardamine pratensis), ostřice obecná (Carex nigra), o. latnatá (C. paniculata) (vlastní nález 2013), o. prosová (C. panicea), o. Hartmanova (C. hartmanii), o. měchýřkatá (C. vesicaria), o. liščí (C. vulpina), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), škarda měkká čertkusolistá (Crepis mollis subsp. hieracioides) vzácně, poháňka hřebenitá (Cynosurus cristatus), kostřava červená (Festuca rubra agg.), orsej jarní hlíznatý (Ficaria verna subsp. bulbifera), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), kakost bahenní (Geranium palustre), třezalka čtyřkřídlá (Hypericum tetrapterum), sítina žabí (Juncus bufonius), s. niťovitá (J. filiformis), s. smáčknutá (J. compressus), chrastavec rolní (Knautia arvensis), vrbovka bahenní (Epilobium palustre), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium) vzácně, svízel severní (Galium boreale), zblochan zoubkatý (Glyceria declinata), černýš hajní (Melampyrum nemorosum), bezkolenec modrý (Molinia caerulea), kokrhel menší (Rhinanthus minor), lomikámen zrnatý (Saxifraga granulata), olešník kmínolistý (Selinum carvifolia), úpolín nejvyšší (Trollius altissimus) v EVL stovky až tisíce exemplářů, hadí mord nízký (Scorzonera humilis) a krvavec toten (Sanguisorba officinalis). Z expanzních druhů rostlin se zde vyskytují: krabilice zlatá (Chaerophyllum aureum), třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), šťovík tupolistý (Rumex obtusifolius) a kerblík lesní (Anthriscus sylvestris).
Ze živočichů byli na území EVL pozorováni: skokan hnědý (Rana temporaria), hrdlička divoká (Streptopelia turtur), chřástal polní (Crex crex), ťuhýk obecný (Lanius collurio), linduška lesní (Anthus trivialis), rákosník zpěvný (Acrocephalus palustris), cvrčilka říční (Locustella fluviatilis) a jelen evropský (Cervus elaphus). |