| Poloha: Oblast význačné krajinné dominanty SV Nového Boru.
Ekotop: Geologie: Podloží tvoří křídové křemenné pískovce březenského souvrství, kterými na mnoha místech pronikly třetihorní neovulkanity (především kyselé povahy). Nejvýznamnější z nich, Klíč, je tvořen fonolitem, jiné vrcholy různými typy trachytů (kóty 556 a 605). Maloplošně se vyskytují i živinami bohatší vulkanity - nefelinický bazanit – Sokolík, kóta 544 a bazaltoidní brekcie – Skalka, které umožňují existenci pestřejší a druhově bohatší vegetaci. Pro oblast jsou typické kvartérní deluviální sedimenty (kamenité a blokové), které nalezneme v širším okolí vulkanitů (nejtypičtěji vyvinuty jako kamenná moře a suti na Klíči). Geomorfologie: Většina území leží v podcelku Kytlická hornatina a okrsku Klíčská hornatina. Je to plochá hornatina vyznačující se silně rozčleněným erozně denudačním reliéfem litologicky a tektonicky podmíněné sedimentární stupňoviny, s výraznými a rozsáhlými neovulkanickými suky a pískovcovými strukturními hřbety, s četnými tvary zvětrávání a odnosu, místy též s pískovcovými skalními městy a s hluboce zaříznutými údolími Kamenice a jejích přítoků. Nejvyšším bodem je Klíč (760 m), další význačné elevace leží mimo území pSCI. Reliéf: Tvoří nejvýznamnější krajinnou dominantu JZ části Lužických hor, z vrcholu panoramatické výhledy na velkou část území Čech. Vlastní Klíč je výrazný neovulkanický suk z miocénního fonolitoidu, se skalními tvary zvětrávání a odnosu, mrazovými sruby, rozsáhlými balvanovými proudy, se značným rozsahem primárního bezlesí (balvanité sutě na JZ svahu). Svahy v horním stupni jsou extrémně příkré, běžně přesahující 45° (někdy až 60°), výrazně zasuťované až skalnaté, V nižším stupni činí svažitost 15-25°. Pedologie: Hlavními půdními typy v oblasti jsou kambizemě dystrické a podzoly arenické. Krajinná charakteristika: Rozsáhlé plochy acidofilních a květnatých bučin s mimořádně cennými typy reliktních biotopů (společenstva skalních stěn a terásek, pohyblivých sutí a balvanitých kamenných moří), místy druhově bohaté porosty mezofilních luk a bylinných lemů.
Biota: PR Klíč: Z botanického hlediska pravděpodobně nejcennější lokalita v Lužických horách, s mimořádným reliktním potenciálem. Nelesní formace ve vrcholové části jsou zastoupeny acidoklinními společenstvy sv. Trifolion medii a Vaccinion (syngeneticky blízká ke sv. Calamagrostion arundinaceae a C. villosae), které jsou reliktem časného postglaciálu. Sýkora (1972) tato společenstva označuje jako as. Cynancho-Calamagrostidetum arundinaceae, Calamagrostio arundinaceae-Vaccinietum, Convallario-Vaccinietum myrtilli a Rhodococco-Vaccinietum myrtilli, na úrovni asociace není hodnoceno spol. s vůdčí třtinou chloupkatou (Calamagrostis villosa), maloplošně rozšířené na návětrném západním svahu. Lesní formace je význačná částečně zakonzervovaným kontaktem smrkových (ty však výrazně poškozeny působením imisí) a dubových lesů z doby zhruba před 7000 lety. Doubravy (s Quercus petraea) jsou zastoupeny jen drobným fragmentem JZ od vrcholu (přecházejí do rozvolněných bučin a primárního bezlesí), smrčiny mají ráz as. Calamagrostio villosae-Fagetum subas. vaccinetosum myrtilli; tyto smrčiny se v subboreálu alespoň zčásti změnily na převážně jedlové lesy. Na méně exponovaných svazích byl v mladším holocénu smrk zatlačen expandujícím bukem a zčásti i jedlí - výsledkem je mozaika společenstev hodnotitelných na úrovni as. Calamagrostio villosae-Fagetum, Calamagrostio arundinaceae-Fagetum (do této asociace zahrnuje Sýkora i vývojově ochuzené typy blízké as. Luzulo-Fagetum), Dentario enneaphylli-Fagetum a Luzulo-Fagetum (v nižším stupni svahů převažuje); na eutrofnějších stanovištích je maloplošně zastoupen i přechodný typ suťového lesa - as. Mercuriali-Fraxinetum (cenné porosty Z od suťového pole, místy s přechody do pramenné jaseniny Carici remotae-Fraxinetum). Z floristického hlediska stojí za uvedení hlavně relikty ve vrcholové, ± bezlesé části Klíče: pažitka pobřežní horská (Allium schoenoprasum subsp. alpinum), hvězdnice alpská (Aster alpinus), zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia), konvalinka vonná (Convallaria majalis), konopice úzkolistá (Galeopsis angustifolia), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), náprstník velkokvětý (Digitalis grandiflora), kostřava žlábkatá (Festuca rupicola), plavuň jedlová (Huperzia selago), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), kokořík vonný (Polygonatum odoratum), tolita lékařská (Vincetoxicum hirundinaria), kapradinka skalní (Woodsia ilvensis). Bylinné patro lesů je chudší, v porovnání s okolními podobnými ekotopy ale zjevně rozmanitější, tvořeno převážně druhy submezotrofních stanovišť: třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), t. chloupkatá (C. villosa), kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana), k. rozložená (D. dilatata), bika bělavá (Luzula luzuloides), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), lipnice hajní (Poa nemoralis), kokořík přeslenitý (Polygonatum verticillatum), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), starček Fuchsův (Senecio ovatus), zlatobýl obecný (Solidago virgaurea), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus) aj. Na bohatších, zvl. suťových stanovištích přistupují druhy kapraď samec (Dryopteris filix-mas), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), konopice sličná (Galeopsis speciosa), ječmenka evropská (Hordelymus europaeus), strdivka jednokvětá (Melica uniflora), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), pšeníčko rozkladité (Milium effusum) aj. Severní svahy, původně pokryté zakrslou (reliktní) smrčinou dnes zaujímá rozpadové stadium s expanzí pionýrských dřevin, zejména břízy. Sokolík: Ve vrcholovém remízu i navazujících lesních porostech dominují buk, dub, jasan, klen, místy příměs jilmu drsného (Ulmus glabra), svahy jsou travnaté, místy s rozptýlenou zelení a keřovými formacemi. Bylinné patro lesních porostů a lemů je bohaté, rostou zde samorostlík klasnatý (Actaea spicata), kopytník evropský (Asarum europaeum), mařinka vonná (Galium odoratum), lilie zlatohlavá (Lilium martagon), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis), Viola cf. hirta, zvonek kopřivolistý (Campanula trachelium), vrbovka horská (Epilobium montanum), jahodník truskavec (Fragaria moschata), strdivka nicí (Melica nutans), prvosenka vyšší (Primula elatior), violka lesní (Viola reichenbachiana), válečka lesní (Brachypodium sylvaticum), sveřep Benekenův (Bromus benekenii), konvalinka vonná (Convallaria majalis), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), konopice pýřitá (Galeopsis pubescens), kakost smrdutý (Geranium robertianum), mateřka trojžilná (Moehringia trinervia), lipnice hajní (Poa nemoralis), kokořík mnohokvětý (Polygonatum multiflorum), ve světlinách a lemech též kozinec sladkolistý (Astragalus glycyphyllos), klinopád obecný (Clinopodium vulgare), silenka nadmutá (Silene vulgaris), jetel prostřední (Trifolium medium). Na lesní porosty navazuje sušší, druhově dosti bohatá louka, převažuje ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), místy kostřava červená (Festuca rubra), přistupuje psineček obecný (Agrostis capillaris), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia), klinopád obecný (Clinopodium vulgare), čičorka pestrá (Coronilla varia), srha laločnatá (Dactylis glomerata), třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), hrachor lesní (Lathyrus sylvestris), roztroušeně se vyskytuje hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides), mateřídouška vejčitá (Thymus pulegioides), z bylin svízel bílý (Galium album), starček přímětník (Senecio jacobaea). Severně od vrcholku je hojný svízel severní (Galium boreale). Skalka u Nového Boru: druhově bohaté lesní porosty (L4 na přechodu k L3.1) s jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior), javorem klenem (Acer pseudoplatanus), j. mléčem (A. platanoides), habrem obecným (Carpinus betulus) a lípou, v bohatém podrostu četné druhy zplanělé. Blízké asociaci Aceri-Carpinetum. Vrch Kameňák (kóta 556): Rozsáhlá, místy značně prosvětlená bučina s bohatou podúrovní (nárosty) buku a břízy, okrajově i se smrkem. Bylinné patro je většinou zapojené, podílí se na něm poměrně úzké spektrum druhů, které indikují nepříliš bohaté trofické poměry při dobrém vláhovém zabezpečení. Rostou zde: papratka samičí (Athyrium filix-femina), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), kapraď osténkatá (Dryopteris carthusiana), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), kapraď samec (Dryopteris filix-mas) (dom.), kostřava lesní (Festuca altissima) (dom.), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), bukovník kapraďovitý (Gymnocarpium dryopteris), ostružiník křovitý (Rubus fruticosus agg.), ostružiník maliník (Rubus idaeus). Fytocenologicky jde o velmi typický porost as. Festuco altissimae-Fagetum chudšího typu. Kóta 605: Lesní porosty s poměrně bohatou dřevinnou skladbou. Převažuje buk, doprovázený dubem zimním, dále borovicí, smrkem a břízou. Bylinné patro je nesouvisle vyvinuto, převládá v něm ostružiník křovitý (Rubus fruticosus agg.), k němuž přistupuje papratka samičí (Athyrium filix-femina), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), třtina rákosovitá (Calamagrostis arundinacea), třtina chloupkatá (Calamagrostis villosa), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), bika chlupatá (Luzula pilosa), vrbina hajní (Lysimachia nemorum), šťavel kyselý (Oxalis acetosella) (hoj.), věsenka nachová (Prenanthes purpurea), starček Fuchsův (Senecio ovatus), jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia), ožanka lesní (Teucrium scorodonia), brusnice borůvka (Vaccinium myrtillus), bika chlupatá (Luzula pilosa), podél cest bezkolenec rákosovitý (Molinia arundinacea), ostřice zaječí (Carex ovalis). |