| Jedná se o velmi zachovalou a funkční nivu toku Orlice s přirozeným meandrujícím korytem, četnými slepými rameny a charakteristickou lužní a nivní vegetací. Tok Orlice mimo intravilán města Hradce Králové je minimálně regulován zásahy do koryta (pouze kamenné záhozy v nejvíce erodovaných částech – v místech ohrožení zástavby v obcích apod.). Povodňové průtoky výrazně ovlivňují erozní činnost toku. Vznikají meandry, odstavují se nová slepá ramena, zatímco ve starých ramenech probíhá proces zazemňování. Niva Orlice představuje významný a rozsáhlý ekosystém s fungujícími přírodními procesy a vysokou diverzitou sukcesních stadií. Díky přeměně většiny ploch orné půdy na trvalé travní porosty se v posledních letech snížila eutrofizace a nitrifikace břehových porostů. V korytě Orlice se po celé délce nachází štěrkovité až písčité náplavy se sporadickou vegetací - rdesno peprník (Persicaria hydropiper), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea). Makrofytní vegetaci vodních toků reprezentují roztroušené porosty lakušníku vzplývavého (Batrachium fluitans). Velmi cenná jsou slepá ramena a tůně v nivě Orlice s výskytem řady ohrožených druhů. Zpravidla se jedná o vodní plochy s vyšší druhovou diverzitou vodních makrofyt, např. bublinatka jižní (Utricularia australis), růžkatec ostnitý (Ceratophyllum demersum), voďanka žabí (Hydrocharis morsus–ranae), řezan pilolistý (Stratiotes aloides), okřehek trojbrázdý (Lemna trisulca), rdest ostrolistý (Potamogeton acutifolius), rdest alpský (P. alpinus), rdest dlouholistý (P. praelongus), žebratka bahenní (Hottonia palustris), stolístek přeslenitý (Myriophyllum verticillatum), stolístek klasnatý (M. spicatum), hojně stulík žlutý (Nuphar lutea) apod. Na bahnité substráty zazemněných slepých ramen a rybníků je vázána eutrofní vegetace, k jejím dominantám patří žabník jitrocelový (Alisma plantago–aquatica), žabník kopinatý (A. lanceolata), zblochan vzplývavý (Glyceria fluitans), rdesno peprník (Persicaria hydropiper), rukev obojživelná (Rorippa amphibia), halucha vodní (Oenanthe aquatica), šípatka vodní (Sagittaria sagittifolia), šmel okoličnatý (Butomus umbellatus) aj. Rozsáhlé monocenózy podél břehů Orlice (pásy až do 10 m šířky), ale i v podmáčených terénních depresích v nivě toku hojně tvoří říční rákosiny s dominantní chrasticí rákosovitou (Phalaris arundinacea) a ostřicí Buekovou (Carex buekii). Slepá ramena, podmáčené terénní deprese v nivních loukách a vodoteče doprovází rákosiny eutrofních stojatých vod, vegetace vysokých ostřic - ostřice štíhlá (Carex acuta), o. ostrá (C. acutiformis), o. pobřežní (C. riparia), o. dvouřadá (C. disticha), chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea); vlhké pcháčové louky - dominantní pcháč šedý (Cirsium canum), pcháč zelinný (C. oleraceum), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus); vlhká tužebníková lada - dominanta tužebník jilmový (Filipendula ulmaria). Z dalších lučních společenstev jsou významné porosty aluviálních psárkových luk v nivě Orlice (plošně nejvíce zastoupený biotop) a fragmenty bezkolencových luk. Pouze v některých místech se jedná o kvalitní a druhově pestré louky - výskyt bukvice lékařské (Betonica officinalis), čertkusu lučního (Succisa pratensis), žluťuchy lesklé (Thalictrum lucidum), česneku hranatého (Allium angulosum), srpice barvířské (Serratula tinctoria), olešníku kmínolistého (Selinum carvifolia), svízele severního (Galium boreale), rozrazilu dlouholistého (Pseudolysimachion maritimum), řebříčku bertrámu (Achillea ptarmica). Většina ploch psárkových luk je dosévaných nebo zakládaných na dřívějších polích. Střídavě vlhké bezkolencové louky ustupují v důsledku nekosení a eutrofizace. Biotopově významná je lokalita Bělečský písník, kde byl lidskou činností vytvořen umělý ekosystém vytěžené pískovny zaplněné vodou, obnažených písků a podmáčených terénních depresí s probíhajícím procesem rašelinění. Na těchto plochách se hojně vyskytuje rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia), plavuňka zaplavovaná (Lycopodiella inundata). Blízká vodoteč je zcela zarostlá potočnicí lékařskou (Nasturtium officinale). Na chudých, obnažených píscích na říční terase Orlice (Štěnkov, Lípa) se nachází různě zapojené porosty psamofilních společenstev - výskyt Hypochoeris radicata, pavince horského (Jasione montana), kuřinky červené (Spergularia rubra), jetele rolního (Trifolium arvense), pelyňku ladního (Artemisia campestris), paličkovce šedavého (Corynephorus canescens), mateřídoušky úzkolisté (Thymus serpyllum), kostřavy písečné (Festuca psammophila), psinečku tuhého (Agrostis vinealis), chmerku vytrvalého (Scleranthus perennis). Společenstva podléhají velmi rychle sukcesi, zarůstají trávami a náletovými dřevinami. V lokalitě u Štěnkova jsou pravidelně mechanicky narušována (táborová základna), což společenstvu prospívá, ale na druhé straně dochází k eutrofizaci. Z keřových společenstev jsou významné porosty mokřadních vrbin a vrbových křovin hlinitých a písčitých náplavů na podmáčených stanovištích u slepých ramen, rybníků, na podmáčených stanovištích u slepých ramen a v terénních depresích v nivě Orlice - dominanty vrba trojmužná (Salix triandra), v. košíkářská (S. viminalis), vrba popelavá (S.cinerea), v. nachová (S. purpurea), v. ušatá (S. aurita). Z lesních biotopů jsou nejhodnotnější lužní porosty, které se však v území vyskytují fragmentárně. Tvrdé luhy nížinných řek se nachází v partiích, kde dochází v letním období k vysychání půdního profilu do větší hloubky. Z dřevin v porostech dominují dub letní (Quercus robur), jilm vaz (Ulmus laevis), vrba bílá (Salix alba), vrba křehká (Salix fragilis), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Bylinné patro je pestré v jarním aspektu -dymnivka dutá (Corydalis cava), v letním období v něm převládají nitrofilní druhy. Zbytky měkkých luhů nížinných řek s dominantními vrbami - vrbou bílou (Salix alba), v. křehkou (S. fragilis), v. košíkářskou (S. viminalis), v. nachovou (S. purpurea) a jasanem ztepilým (Fraxinus excelsior) jsou velmi často pozměněny dosadbou dalších dřevin topol kanadský (Populus x canadensis), dub letní (Quercus robur apod.). V místech s vyšší hladinou spodní vody, podél vodních toků se ojediněle nachází údolní jasanovo–olšové luhy s bohatým výskytem jarních geofytů - sasanka hajní (Anemone nemorosa), křivatec žlutý (Gagea lutea), orsej jarní hlíznatý (Ficaria bulbifera). Území je hodnotné i ze zoologického hlediska. Z naturových druhů se zde vyskytuje vydra říční (Lutra lutra), klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia), bolen dravý (Aspius aspius), z dalších ledňáček říční (Alcedo atthis), kulík říční (Charadrius dubius), pisík obecný (Actitis hypoleucos). Jde o jeden z mála zachovalých a minimálně narušených vodních toků v České republice. V minulosti existoval i návrh na vyhlášení stejnojmenného CHKO. V současné době území tvoří základ rozsáhlého přírodního parku Orlice, součástí je i řada chráněných území (PCHP Rameno u Stříbrného rybníka, PP Bělečský písník, PP Na bahně, PP Orlice) a registrovaných VKP. Spojená Orlice do Albrechtic a Labe od soutoku s Loučnou představují jedinečnou lokalitu pro stabilní rozmnožující se populaci bolena dravého. |