| Poloha: EVL se nachází 1,5 km SV od obce Rovné u Dobrého v okrese Rychnov nad Kněžnou. Tvoří ji mozaika vlhkých luk v mělkém údolíčku bezejmenného toku a na přilehlých pravostranných svazích, v nadmořské výšce 594 - 618 m.
Ekotop: Geomorfologie:
Zájmová oblast náleží do provincie Česká vysočina, subprovincie Krkonošsko-jesenická soustava, oblasti Orlická oblast, celku Podorlická pahorkatina, podceleku Náchodská vrchovina, okrsku Sedloňovská vrchovina.
Geologie a pedologie:
Geologické podloží lokality tvoří tři typy hornin. Nachází se na styku hornin paleozoického a proterozoického stáří, kterými jsou slepence až brekcie a fylity až metadroby novoměstské skupiny. Údolíčko je pak vyplněno holocéními horninami, kterými jsou fluviodeluviální a deluviální polycyklické sedimenty.
Hlavním půdním typem pro toto území je kambizem districká, na vlhkých místech se pak vyskytují i půdní typy ovlivněné zamokřením (gleje, pseudogleje a organozemě).
Hydrologie:
EVL odvodňuje bezejmenný potok se dvěma drobnými pravostrannými přítoky, který se následně vlévá z levé strany do potoka Hluky. Potok Hluky se na konci obce Kounov vlévá do Dědiny (Zlatého potoka) a ta pak u Třebechovic pod Orebem vtéká do řeky Orlice.
Klimatologie:
Klimaticky je lokalita zařazena do mírně teplé oblasti MT3. Průměrný srážkový úhrn ve vegetačním období 350–450 mm, v zimním období 250–300 mm, počet dní se sněhovou pokrývkou 60–100, průměrné denní teploty v lednu -3 až -4°C, v červenci 16 až 17 °C.
Fytogeografické poměry a potenciální vegetace:
Z fytogeografického hlediska se lokalita nachází v oblasti českomoravského mezofytika, v okrese 59 - Orlické podhůří. Ten je charakterizován květenou uniformní, tvořenou mezofyty.
Dle mapy potenciální přirozené vegetace ČR se území nachází v oblasti květnatých bučin asociace Dentario enneaphylly-Fagetum. Vzhledem k lokálním hydrologickým podmínkám lze na lokalitě předpokládat též výskyt prameništních a potočních luhů svazu Alnion incanae.
Biota: V lokalitě se vyskytuje komplex zrašelinělých (svaz Caricion fuscae), slatinných (svaz Caricion davallianae), bezkolencových (svaz Molinion) a pcháčových luk (svaz Calthion) s bažinnými vrbinami (svaz Salicion cinereae), které přecházejí v sušších partiích v porosty svazu Violion caninae (výskyt smilky tuhé – Nardus stricta). Nejhodnotnější zrašelinělé porosty doprovázejí vodoteč a v souvislosti s klesající vlhkostí směrem do svahu přecházejí v občas vysychavé a mezofilní porosty. Součástí lokality je i menší lesní porost s dominantními buky a malá vodní nádrž bez význačnější vegetace.
Flóra
Flóra lokality není kvůli její malé rozloze příliš bohatá. Představuje však velice zachovalou a reprezentativní ukázku květeny vlhkých a rašelinných luk v podhůří Orlických hor, včetně výskytu druhů vzácných a ohrožených. Na lokalitě bylo od roku 2001 nalezeno celkem 192 druhů cévnatých rostlin. Skutečný počet vyskytujících se druhů bude mírně vyšší, neboť nebyly určovány druhy z kritických skupin (Alchemilla, Taraxacum, Rubus).
Na lokalitě převažují zejména druhy vlhkých luk. K těmto druhů patří např. děhel lesní (Angelica sylvestris), rdesno hadí kořen (Bistorta major), blatouch bahenní (Caltha palustris), krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), pcháč bahenní (Cirsium palustre), pcháč potoční (C. rivulare), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), metlice trsnatá (Deschampsia cespitosa), vrbovka bahenní (Epilobium palustre), přeslička poříční (Equisetum fluviatile), tužebník jilmový (Filipendula ulmaria), sítina rozkladitá (Juncus effusus), vrbina obecná (Lysimachia vulgaris), pomněnka hajní (Myosotis nemorosa), lipnice obecná (Poa trivialis), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), čertkus luční (Succisa pratensis), úpolín nejvyšší (Trollius altissimus) a mnoho dalších. Charakteristická květena tvoří vegetaci rašelinných luk. Jsou to zejména nízké ostřice, jako např. ostřice obecná (Carex nigra), ostřice prosová (C. panicea), ostřice ježatá (C. echinata), ostřice zobánkatá (C. rostrata) a další druhy jako svízel slatinný (Galium uliginosum), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), kozlík dvoudomý (Valeriana dioica), violka bahenní (Viola palustris). Další specifické druhy přistupují na plochách obohacených bázemi, kde se vyskytuje vegetace slatinných luk s kalcitolerantními rašeliníky. Jsou to zejména kalcikolní ostřice Davallova (Carex davalliana) a ostřice rusá (C. flava).
Na mezofilních stanovištích se vyskytují druhy charakteristické zejména pro mezofilní louky, vyskytují se i některé druhy sušších oligotrofnějších stanovišť. Jsou to např. ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius), vřes obecný (Calluna vulgaris), zvonek rozkladitý (Campanula patula), pupava bezlodyžná (Carlina acaulis), svízel bílý (Galium album), bolševník obecný (Heracleum sphondylium), třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), chrastavec rolní (Knautia arvensis), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare agg.), bedrník obecný (Pimpinella saxifraga), rozrazil rezekvítek (Veronica chamaedrys). Ve fragmentu lesního porostu se kromě dřevin (např. dub, buk, smrk) vyskytují i byliny spíše lesních stanovišť. Jsou to např. metlička křivolaká (Avenella flexuosa), kapraď rozložená (Dryopteris dilatata), jestřábník zední (Hieracium murorum), šťavel kyselý (Oxalis acetosella), pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium) aj.
Na lokalitě se vyskytuje i několik druhů vzácných a ohrožených. Nejhojnější je bledule jarní (Leucojum vernum), která se v počtu mnoha set až tisíc vyskytuje téměř po celé lokalitě. Ve vegetaci vlhkých luk svazu Calthion palustris na živnějších stanovištích je celkem hojný ohrožený úpolín nejvyšší (Trollius altissimus). Na nižší oligotrofnější vegetaci vlhkých luk a na vegetaci rašelinných a slatinných luk je vázán ohrožený prstnatec májový (Dactylorhiza majalis). Nejvíce ohrožených druhů je vázáno na prostředí slatinných luk s kalcitolerantními rašeliníky. Zde se navíc vyskytuje silně ohrožená ostřice Davallova (Carex davalliana), v řidší vegetaci s bohatěji rozvinutým mechovým patrem s rašeliníky se nachází ohrožená a v regionu velmi vzácná rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Zajímavý je výskyt horského druhu kýchavice bílá Lobelova (Veratrum album subsp. Lobelianum), který je běžný ve vlastních Orlických horách, ale takto nízko do orlickohorského podhůří zasahuje jen vzácně. V minulosti byla ze vzácných druhů na lokalitě zjištěna i silně ohrožená tolije bahenní (Parnassia palustris), která je v regionu velmi vzácná. Výskyt druhu nebyl na lokalitě potvrzen více než 20 let. Současný výskyt však nelze zcela vyloučit, neboť vhodná stanoviště se na lokalitě pro něj stále nacházejí (vegetace slatinných luk s kalcitolerantními rašeliníky).
Podrobný bryologický průzkum celé lokality byl proveden v roce 2012 (Hradílek). Bylo nalezeno celkem 72 taxonů mechorostů (11 játrovek a 61 mechů). V literatuře byl z území doposud publikováno 31 taxonů mechorostů. Z publikovaných údajů se nepodařilo ověřit 10 mechů, z toho 5 druhů rašeliníků. Mezi nalezenými mechorosty je jeden ohrožený druh (kategorie EN) – bažinník kostrbatý (Paludella squarrosa), zranitelná játrovka (kategorie VU) kýlnatka bažinná (Scapania paludicolla), další 3 mechy patří mezi taxony s nižším stupněm ohrožení (kategorie LR-nt) – zelenka hvězdovitá (Campylium stellatum), rašeliník modřínový (Sphagnum contortum) a vlasolistec vlhkomilný (Tomentypnum nitens), 6 taxonů vyžadující pozornost (kategorie LCatt) – rokyt luční (Breidleria pratensis), křehutka bledá (Chiloscyphus pallescens), trněnka pruhovaná (Eurhynchium striatum), měřík vyvýšený (Plagiomnium elatum), měřík oválný (P. ellipticum), rašeliník Warnstorfův (S. warnstorfii), přičemž další druh rašeliník lesklý (Sphagnum subnitens) z této kategorie nebyl recentně potvrzen. Současný průzkum rozšířil seznam známých mechorostů EVL o dalších 48 taxonů. Na 50 taxonů mechorostů bylo zaznamenáno v lesních porostech a křovinách EVL, 27 na rašelinném bezlesí a 9 taxonů na mezofilních a vysokobylinných loukách (bez rašeliníku)*. Na lokalitě se rovněž vyskytuje srpnatka fermežová (Hamatocaulis vernicosus), která je předmětem ochrany této EVL.
*Kategorie ohrožení vycházejí ze Seznamu a červeného seznamu mechorostů ČR (KUČERA, VÁŇA & HRADÍLEK 2012). CR – kriticky ohrožený taxon, EN – ohrožený taxon, VU – zranitelný taxon, LR-nt – taxony blízké ohrožení, LC-att – taxony vyžadující pozornost.
Vegetace
Acidofilní bučiny asociace Luzulo luzuloidis-Fagetum: Acidofilní bučina se zde nachází jen v malém fragmentu. Tvořena je silnou kmenovinou buku lesního. Bylinné patro není hlavně kvůli maloplošnosti vyvinuto v typické podobě. Přítomny jsou např. druhy pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), metlička křivolaká (Avenella flexuosa), mléčka zední (Mycelis muralis) a semenáčky dřevin (klenu, jeřábu ptačího a buku).
Nevápnitá mechová slatiniště asociace Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii, asociace Caricetum nigrae a porost s Carex hartmanii: Nevápnitá slatiniště jsou nejvýznamnějším biotopem lokality. V rámci jejich variability lze na lokalitě rozlišit tři rozdílné typy. Jedním z nich jsou slatinné louky s kalcitolerantními rašeliníky asociace Sphagno warnstorfii-Eriophoretum latifolii, jejichž rozloha byla v roce 2012 odhadnuta na přibližně 700 m2. Asociace představuje přechodný typ vegetace mezi nevápnitými a vápnitými slatiništi (biotopy R2.2 a R2.1). V rámci Orlických hor a jejich podhůří se jedná o vzácný typ rašelinné vegetace s výskytem řady ohrožených druhů rostlin. Na lokalitě Bažiny je tato vegetace celkem zachovalá a vyvinutá v typické podobě. V druhově bohatém bylinném patře převládají nízké ostřice, zejména ostřice prosová (Carex panicea), ostřice ježatá (C. echinata) a kalcikolní ostřice Davallova (C. davalliana), méně zastoupeny jsou ostřice obecná (C. nigra) a ostřice rusá (C. flava) (také kalcikolní). Z druhů, které jsou charakteristické pro slatinné louky, jsou dále přítomny suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), svízel slatinný (Galium uliginosum) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica). Vzácně se vyskytuje rosnatka okrouhlolistá (Drosera rotundifolia). Ve vegetaci se také vyskytují druhy vlhkých luk. V druhově bohatém mechovém patře s vyšší pokryvností převládají rašeliníky. Charakteristický je výskyt kalcitolerantních Sphagnum subnitens, S. teres a S. warnstorfii, dále se vyskytuje acidofilnější Sphagnum recurvum agg. Z dalších mechorostů se hojně vyskytuje např. Aulacomnium palustre či Calliergonella cuspidata.
Ostatní rašelinná vegetace má charakter rašelinných luk asociace Caricetum nigrae. Bylinné patro tohoto společenstva je chudší a převažují v něm nízké ostřice - prosová (Carex panicea), ježatá (C. echinata) a obecná (C. nigra). Mechové patro je vyvinuto slaběji, je chudší a bez kalcitolerantních rašeliníků. Většinou tyto porosty na lokalitě vykazují mírnou inklinaci k vlhkým pcháčovým loukám svazu Calthion palustris. Na malé plošce se vyskytuje porost s mírnou inklinací k přechodovým rašeliništím svazu Sphagno recurvi-Caricion canscentis (méně rozvinuté bylinné patro a bohatě vyvinuté patro mechové s dominancí rašeliníků).
Třetím typem nevápnitého slatiniště je velmi malý porost s dominantní ostřicí Hartmanovou (Carex hartmanii), který vykazuje také znaky přechodu k vlhkým pcháčovým loukám. Vedle některých již výše zmíněných vzácnějších druhů se v této vegetaci na lokalitě dále vyskytují prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a kozlík dvoudomý (Valeriana dioica).
Mezofilní ovsíkové louky svaz Arrhenatherion elatioris: Mezofilní ovsíkové louky se vyskytují na lokalitě na více místech. Z části se jedná o dlouhodobě neobhospodařované ruderalizované fragmenty nebo plochy sice sečené, ale výrazně ochuzené. Pouze v jižní části lokality se na mírnějším svahu nachází sečený, celkem zachovalý a druhově pestřejší porost přiřaditelný asociaci Poo-Trisetetum flavescentis. V něm jako dominanty vystupují psineček obecný (Agrostis capillaris) a kostřava červená (Festuca rubra), dále jsou přítomny např. chrastavec rolní (Knautia arvensis), krvavec toten (Sanguisorba officinalis), třezalka skvrnitá (Hypericum maculatum), zvonek okrouhlolistý (Campanula rotundifolia), zvonek rozkladitý (C. patula), jitrocel kopinatý (Plantago lanceolata), máchelka srstnatá (Leontodon hispidus), kopretina bílá (Leucanthemum vulgare agg.), tomka vonná (Anthoxanthum odoratum) aj.
Vlhká tužebníková lada svaz Calthion palustris: Tužebníková lada se na lokalitě vyskytují jen v malých fragmentech. Představují většinou vegetaci vzniklou z vlhkých pcháčových luk při dlouhodobější absenci sečení. Vegetace je přirozeně chudší a je určena dominantním tužebníkem jilmovým (Filipendula ulmaria). Na lokalitě se v ní dále nacházejí např. krabilice chlupatá (Chaerophyllum hirsutum), skřípina lesní (Scirpus sylvaticus), pcháč zelinný (Cirsium oleraceum), starček vejčitý (Senecio ovatus), kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) aj., v jedné z ploch je hojně přítomna ostřice zobánkatá (Carex rostrata).
Mokřadní vrbiny asociace Salicetum auritae: Mokřadní vrbiny jsou na lokalitě zastoupeny druhem vrba ušatá (Salix aurita), který roste jako soliterní keře ve vlhkých a rašelinných loukách nebo tvoří lemy porostů náletových dřevin. Jejich významné rozšíření na lokalitě je důsledkem absence hospodaření na loukách. I přesto, že části lokality jsou v posledních letech opět sečeny, stále dochází k jejich expanzi (pouhé sečení okolních ploch jejich postupnému rozrůstání nezabrání) a představují ohrožení pro cennou luční vegetaci.
Vlhké pcháčové louky svaz Calthion palustris: asociace Angelico sylvestris-Cirsietum palustris, Cirsietum rivularis a Scirpetum sylvatici: Vlhké pcháčové louky představují na lokalitě dosti variabilní typ vegetace. Na lokalitě se vyskytují většinou ve více degradované podobě. Dobře vyhraněným typem jsou porosty s dominancí skřípiny lesní (Scirpus sylvaticus) označované jako asociace Scirpetum sylvatici. Velmi malé plošky (zejména v severní části lokality při okrajích nevápnitého slatiště) lze označit jako asociaci Angelico sylvestris-Cirsietum palustris s hojnějším výskytem pcháče bahenního (Cirsium palustre). Výrazněji degradované, eutrofnější a ruderálnější porosty v jižní části lokality jsou fytocenologicky obtížně hodnotitelné, díky roztroušenému výskytu pcháče potočního (Cirsium rivulare) je lze označit jako asociaci Cirsietum rivularis. Nejsou ani tak výrazně podmáčené. V údolnici drobného potůčku při severozápadním okraji lokality se nachází mozaikovité porosty s ploškami dominantního tužebníku jilmového. Vlhké pcháčové louky při absenci managementu degradují na spíše sušších stanovištích do podoby ruderální vegetace (jižní část lokality), na více podmáčených stanovištích zpravidla do podoby tužebníkového lada. V nižších porostech s převahou skřípiny lesní (Scirpus sylvaticus) se vyskytují i některé druhy chrakteristické pro rašelinné louky. Zřejmě se jedná o porost vzniklý degradací rašelinné vegetace vlivem dřívější dlouhodobé absence hospodaření a jeho eutrofizací. Ze vzácnějších druhů se na lokalitě ve vegetaci vlhkých pcháčových luk vyskytuje upolín nejvyšší (Trollius altissimus), v časně jarním období bledule jarní (Leucojum vernum).
Makrofytní vegetace přirozeně eutrofních a mezotrofních stojatých vod asociace Potametum natantis: Mokřadní vegetace stojatých vod se na lokalitě vyskytuje jen na malé plošce a jedná se o porosty rdestu vzplývavého (Potamogeton natans). Při okrajích rybníčku se vyskytuje takřka monocenóza s dominantím zblochanem vzplývavým (Glyceria fluitans).
Nálety pionýrských dřevin: Nálety dřevin jsou na lokalitě představovány zejména vzrostlejšími porosty s převahou břízy, vtroušenou osikou, olší a vzácně smrkem. V podrostu se dosti hojně vyskytují keřové vrby. Vrby často tvoří lemy při jejich obvodu a expandují dále do okolní, často velmi hodnotné vlhkomilné luční vegetace.
Dále se v lokalitě vyskytují intenzivně obhospodařované louky, ruderální bylinná vegetace mimo sídla a lesní kultury s nepůvodními jehličnatými dřevinami.
Fauna
Na území EVL Bažiny nebyl v posledních letech proveden žádný podrobnější zoologický průzkum. V minulosti je uváděn výskyt několika zvláště chráněných druhů živočichů - zmije obecná (Vipera berus), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), chřástel polní (Crex crex), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) a hýl rudý (Carpodacus erythrinus). |