| Poloha: Tento přírodní komplex představuje rozsáhlé území Oderských vrchů a část Nízkého Jeseníku přibližně ohraničené obcemi Hlubočky a Hrubá Voda na západě, Velký Újezd, Loučka a Podhoří na jihu, Boškov na východě, Město Libavá na severu a vybíhající nivou řeky Odry po hranici vojenského prostoru Libavá pod Barnovskou přehradou na severovýchodě.
Ekotop: Geologie: Podložím celé oblasti jsou mírně přeměněné sedimenty spodního karbonu (kulmu). Ve flyšovém souvrství převažují břidlice, místy fylitizované, prokládané vložkami masivních drob a jemnozrnných slepenců.
Geomorfologie: Území se nachází na jižním okraji Nízkého Jeseníku, ve vrchovině Oderských vrchů.
Reliéf: Náhorní plošina Oderských vrchů má zarovnaný reliéf s širokými zaoblenými hřbety a mělkými údolími, na jihovýchodním okraji je strmý zlomový svah spadající do Moravské brány a méně výrazný zlomový svah na jihozápadním okraji odděluje Oderské vrchy od níže položené mírně zvlněné Tršické pahorkatiny. Maximální nadmořské výšky dosahuje území v oblasti kóty Strážisko (675,4 m), úpatí svahů leží v nadmořských výškách kolem 330 m.
Pedologie: Kambizemě dystrické.
Krajinná charakteristika: Rozsáhlé území zahrnující zalesněné západní a jihozápadní svahy Oderských vrchů, zalesněnou vrcholovou část Oderských vrchů a bezlesí náhorní plošiny s nivou řeky Odry. Na utváření charakteru území se výrazně podílejí vodní toky, které svou erozivní činností vytvořily hluboce zaříznutá údolí.
Biota: Vegetačně lze území rozdělit na tři celky. První tvoří oblast prudkých západních a jihozápadních svahů s opadavými lesy, z nichž v jihozápadní části dominují dubohabřiny; většinou jde o přechodové typy mezi hercynskými a karpatskými dubohabřinami. Ve východní části jižního svahu převládají karpatské habrové doubravy, naopak na západním svahu už spíše dubohabřiny hercynské, i když i zde jsou patrné karpatské vlivy. Velmi ojediněle, především na skalních výchozech, se vyskytují acidofilní doubravy (sv. Genisto germanicae-Quercion). Dubohabřiny přecházejí severně v kyčelnicové bučiny (as. Dentario enneaphylli-Fagetum) a strdivkové bučiny (as. Melico-Fagetum), ojediněle na skeletnatých svazích a plošinách i v kostřavové bučiny (as. Festuco altissimae-Fagetum). V horních částech svahů na minerálně chudších podkladech se maloplošně vyskytují též acidofilní bučiny (as. Luzulo-Fagetum). Na skeletnatých bohatších půdách se relativně hojně vyskytují suťové lesy, především asociace Mercuriali-Fraxinetum, vzácně též Arunco-Aceretum. V zaříznutých údolích potoků se zachovaly liniové fragmenty olšin (především as. Stellario-Alnetum glutinosae).
Toky říček - Jezernice, Bystřice mají přirozený vodní tok bystřinného charakteru s původní faunou.
V území je dochováno několik štol po podpovrchové těžbě břidlice a polymetalických rud, které slouží jako zimoviště letounů (Chiroptera) a mloka skvrnitého (Salamandra salamandra).
Druhým typem území je náhorní plošina s široce zaoblenými hřbety s převahou antropogenního bezlesí, s pramennou oblastí a horním tokem řeky Odry. Krajinný ráz a květena území jsou velmi ovlivňovány vojenskou aktivitou. Vegetačně tato část území představuje mozaiku lučních a mokřadních společenstev v různých stádiích sukcese a převážně smrkových lesů. V okolí vodotečí se pak objevují fragmenty olšin (často as. Arunco-Alnetum glutinosae) a vrbin (as. Salicetum triandro-viminalis), v nivě Odry pod Novou Vsí též fragmenty porostů olše šedé (Alnus incana) (as. Alnetum incanae). V okolí pramenišť se zachovaly zbytky dříve zřejmě častějších podmáčených a rašelinných smrčin (as. Sphagno-Piceetum a Mastigobryo-Piceetum) a rašelinných smrkových jedlin (as. Equiseto sylvatici-Abietum).
Druhotné bezlesí vojenských výcvikových ploch je komplex antropogenně podmíněných společenstev. Obnažené půdy na dopadových plochách a tankodromech zarůstají ruderálními společenstvy z okruhu svazů Dauco-Melilotion či Polygonion avicularis. Ve zvodnělých hlubších depresích se vyvíjejí společenstva s dominantní bublinatkou jižní (Utricularia australis) - sv. Utricularion vulgaris, na zabahněných okrajích pak se žabníkem jitrocelovým (Alisma plantago-aquatica) a bahničkou bahenní (Eleocharis palustris) - sv. Oenanthion aquaticae. Na dnech periodicky obnažovaných vysychavých tůní na tankových cestách a vypuštěných rybníků se vyvinula společenstva letněných rybníků. Tyto tůně jsou vymlety pravidelným pojížděním těžké vojenské techniky a dosahují leckdy značné rozlohy (desítky metrů čtverečních) i hloubky (až 1 metr v případě tankových zákopů). Díky pravidelnému narušování substrátu nezarůstají, nebo jen částečně zarůstají vytrvalou vodní vegetací. Dominují zde jednoleté druhy jako kalužník šruchový (Peplis portula), sítina žabí (Juncus bufonius) či blatěnka vodní (Limosella aquatica).
Především v okolí bývalé obce Jestřabí a Olejovice jsou dosud relativně hojná společenstva bezkolencových luk (as. Sanguisorbo-Festucetum commutatae) a ochranářsky velmi hodnotné vlhké louky s dominantním výskytem kosatce sibiřského (Iris sibirica) (as. Iridetum sibiricae) a druhově bohatá společenstva as. Phyteumo-Festucetum (sv. Arrhenatherion). Tato cenná společenstva se vyskytují především na plochách s určitou mírou „vojenské" disturbance, jejich plošný rozsah je ale ohrožován expanzí vrb, třtiny křovištní (Calamagrostis epigejos) a invazních druhů jako lupina mnoholistá (Lupinus polyphyllus) či zlatobýl kanadský (Senecio canadensis). Stanoviště na konvexních sušších tvarech s menší mírou disturbance jsou porostlá společenstvy acidofilních trávníků mělkých půd s dominantním vřesem obecným (Calluna vulgaris), přecházející ve smilkové trávníky (as. Thymo-Festucetum ovinae). Již velmi vzácně se v území vyskytuje společenstvo mokrých pastvin as. Nardo-Juncetum squarrosi.
Na haldách vytěženého materiálu kulmských břidlic v lomech pod Olomouckým kopcem se vyvinula velmi reprezentativní společenstva pohyblivých sutí, na skalní výchozy jsou pak vázaná společenstva silikátových skal a drolin.
Samostatným floristickým celkem jsou louky v nivě řeky Odry a jejich přítoků. Převládají zde nekosené vlhké louky především as. Cirsietum rivularis a hlavně Angelico-Cirsietum palustris, méně Lysimachio vulgaris-Filipenduletum či Polygono-Cirsietum palustris, na ústupu je vzácné společenstvo as. Trollio-Cirsietum. Relativně na vzestupu jsou společenstva as. Scirpetum sylvatici, která představují zarůstající stádium jiných mokřadních luk. V podmáčených depresích jsou dosti častá společenstva vysokých ostřic (as. Caricetum gracilis, maloplošně též as. Caricetum rostratae a Caricetum vesicariae). Vzácně, především na horním toku Odry a na mokrých prameništních loučkách, se vyskytují nevápnitá mechová slatiniště as. Caricetum goodenowii. Podél vodotečí jsou hojná vysokobylinná společenstva as. Petasitetum hybridi. Na mokřadech v okolí bývalé obce Olejovice, pod vrchem Radeška a vzácně i jinde se vyskytují společenstva přechodových rašelinišť (as. Carici rostratae-Sphagnetum apiculati a Polytricho communis-Molinietum coeruleae). Na mnohých místech je patrná degradace porostů v důsledku nekosení, jsou zde hojné expanzivní druhy jako chrastice rákosovitá (Phalaris arundinacea) či třtina křovištní.
Charakteristickým jevem na lokalitách s menší mírou disturbance je zarůstání dřevinami, dříve rozsáhlé vlhké louky a mokřady jsou dnes z části zarostlé porosty vrb (as. Salicetum pentandro-auritae), na výcvikových plochách a na ruinách obcí jsou hojná zarůstající stádia s dominantní vrbou jívou (Salix caprea), topolem osikou (Populus tremula) nebo břízou bělokorou (Betula pendula).
Horní tok řeky Odry mezi Nízkým Jeseníkem a Oderskými vrchy má bystřinný charakter se skalními prahy a většinou neupraveným korytem. Substrát je v proudných úsecích kamenito-štěrkový až balvanitý, místy písčitý.
Třetí typ krajiny představuje centrální zalesněná část v oblasti Zeleného kříže. Převažují zde smrkové monokultury protkané řadou malých vodních toků. V okolí pramenišť, podmáčených sníženinách a plochých depresích kolem vodotečí se často vyskytuje střevlík hrbolatý (Carabus variolosus).
Ze vzácnějších druhů rostlin se na území EVL Libavá vyskytují například starček bažinný (Senecio paludosus), hvozdík pyšný (Dianthus superbus), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), vstavač bledý (Orchis pallens), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), okrotice dlouholistá (Cephalanthera longifolia), vemeník dvoulistý (Platanthera bifolia), kruštík bahenní (Epipactis palustris), všivec lesní (Pedicularis sylvatica), oměj tuhý moravský (Aconitum firmum subsp. moravicum), hořec hořepník (Gentiana pneumonanthe), mečík střechovitý (Gladiolus imbricatus), kosatec sibiřský (Iris sibirica), zvonečník hlavatý (Phyteuma orbiculare), žluťucha žlutá (Thalictrum flavum), zdrojovka potoční (Montia hallii), hadí mord nízký (Scorzonera humilis), hladýš pruský (Laserpitium prutenicum), úpolín evropský (Trollius altissimus), ožanka lesní (Teucrium scorodonia), ostřice plstnatoplodá (Carex lasiocarpa), ostřice Davallova (Carex davalliana), vrba rozmarýnolistá (Salix rosmarinifolia) nebo tis červený (Taxus baccata).
Ze vzácnějších druhů brouků se na Libavé vyskytuje kromě již zmíněného střevlíka hrbolatého např. lesák rumělkový (Cucujus cinnaberinus), zdobenec zelenavý (Gnorimus nobilis) nebo roháč obecný (Lucanus cervus), z motýlů modrásek hořcový (Maculinea alcon), modrásek černoskvrnný (Maculinea arion), modrásek bahenní (Maculinea nausithous), ohniváček černočárný (Lycaena dispar), jasoň dymnivkový (Parnassius mnemosyne), přástevník kostivalový (Euplagia quadripunctaria) nebo otakárek ovocný (Iphiclides podalirius). Z vážek zde byly pozorovány mimo jiné i vzácnější druhy vážka jasnoskvrnná (Leucorrhinia pectoralis), klínatka vidlitá (Onychogomphus forcipatus) či vážka jarní (Sympetrum fonscolombii). V rámci korýšů je významný zejména výskyt žábronožky letní (Branchipus schaefferi) a listonoha letního (Triops cancriformis), poměrně běžný je rak říční (Astacus astacus).
Ze vzácnějších druhů kruhoústých a ryb se zde vyskytuje mihule potoční (Lampetra planeri), střevle potoční (Phoxinus phoxinus) a v Odře a Olešnici i vranka obecná (Cottus gobio).
Na území EVL se vyskytuje celá řada obojživelníků - kuňka žlutobřichá (Bombina variegata), ropucha obecná (Bufo bufo), rosnička zelená (Hyla arborea), skokan hnědý (Rana temporaria), skokan štíhlý (Rana dalmatina), skokan zelený (Pelophylax exculentus), mlok skvrnitý (Salamandra salamandra), čolek horský (Ichthyosaura alpestris), čolek velký (Triturus cristatus) a čolek obecný (Lissotriton vulgaris). Z plazů pak ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara), slepýš křehký (Anquis fragilis), užovka obojková (Natrix natrix) a zmije obecná (Vipera berus).
Vyskytuje se zde bohatá populace chřástala polního (Crex crex), který je také předmětem ochrany ptačí oblasti Libavá, a Libavá hostí také jednu z posledních moravských populací ubývajícího tetřívka obecného (Tetrao tetrix), v poslední době však i zde stále vzácnějšího. Dále zde hnízdí například čáp černý (Ciconia nigra), ostříž lesní (Falco subbuteo), včelojed lesní (Pernis apivorus), sýc rousný (Aegolius funereus), výr velký (Bubo bubo), křepelka polní (Coturnix coturnix), bekasina otavní (Gallinago gallinago), holub doupňák (Columba oenas), ledňáček říční (Alcedo atthis), ťuhýk obecný (Lanius collurio), bramborníček hnědý (Saxicola rubetra) a černohlavý (Saxicola torquata), lejsek malý (Ficedula parva), pěnice vlašská (Sylvia nisoria), hýl rudý (Carpodacus erythrinus), strnad luční (Miliaria calandra) nebo skorec vodní (Cinclus cinclus). Poprvé v ČR po dlouhé době zde v posledních letech zahnízdil i orel skalní (Aquila chrysaetos).
Ze vzácnějších druhů savců se na Libavé vyskytuje celá řada letounů - byli tu pozorováni netopýr černý (Barbastella barbastellus), netopýr severní (Eptesicus nilssonii), netopýr alkathoe (Myotis alcathoe), netopýr velkouchý (Myotis bechsteinii), netopýr Brandtův (Myotis brandtii), netopýr vodní (Myotis daubentonii), netopýr brvitý (Myotis emarginatus), netopýr velký (Myotis myotis), netopýr vousatý (Myotis mystacinus), netopýr řasnatý (Myotis nattereri), netopýr nejmenší (Pipistrellus pygmaeus), netopýr ušatý (Plecotus auritus), netopýr dlouhouchý (Plecotus austriacus) a vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros). Ze vzácnějších šelem se zde vyskytuje vydra říční (Lutra lutra) a byl tu zaznamenán i výskyt rysa ostrovida (Lynx lynx). V roce 1996 byl v nivě Odry vysazen bobr evropský (Castor fiber), z dalších vzácnějších druhů hlodavců se zde vyskytuje plšík lískový (Muscardinus avellanarius). |